Vohánka: Klub měl závazky více než třicet milionů

Deset let stál v čele fotbalistů SK Roudnice, po červencové valné hromadě však pro mnohé překvapivě skončil. I o tom jsme se bavili s dnes už bývalým předsedou Václavem Vohánkou.

Proč jste v červenci již nekandidoval na post předsedy SK?
V čele klubu jsem byl od roku 2000, což si myslím je dostatečně dlouhá doba. Dosáhl jsem důchodového věku a je třeba dát přednost mladým. Odešel jsem v době největších úspěchů, neboť několik našich mužstev postoupilo. A tým se vrátil do divize, B tým postoupil do I. A třídy a žákům A se rovněž podařilo postoupit do divize. Toto se ještě ve 104 leté historii klubu nikdy nepodařilo.

Kdo vás ve funkci nahradil?
Předsedou byl zvolen Pavel Dohnal, místopředsedou a sekretářem Václav Procházka, místopředsedkyní a hospodářkou Monika Málková. Do dalších funkcí potom Karel Mikas, Jiří Šmidrkal, Radek Mejzr a Sylva Pokorná. Revizní komise pracuje ve složení Ctimír Kala, Bohuslav Kozel a Ladislav Procházka.

Jak zhodnotíte minulé desetiletí?
Soustředím se na to, co bylo z hlediska klubu asi nejdůležitější. První šok přišel, když byl po několika dnech odpojen provozní objekt od elektrického proudu z důvodu nezaplacení faktury 135 000 korun. Nezbylo nic jiného, než sáhnout do svých a fakturu zaplatit. Toto byl však jen nepatrný zlomeček problémů. Vzhledem k tomu, že nám nebyly předchozím vedením předány žádné doklady, museli jsme začít od nuly. Přes rok trvalo, než se podařilo rozklíčovat celou problematiku a po analýze došlo vedení k závěru, že klub má závazky ve výši téměř 31,5 milionu.

Co jste dělali?
V ten okamžik stálo vedení před otázkou, která měla dvě řešení. Buď klub zrušit s tím, že by žádný věřitel nedostal nic, nebo zahájit jednání u věřitelů s cílem závazky v určitém časovém horizontu zaplatit. A to jsme zvolili. S odstupem času musím konstatovat, že rozhodnutí bylo správné. Závazky vznikly v 90. letech minulého století, kdy byl klub veden neprofesionálně.

Druhé důležité období pak přišlo v roce 2002 a 2006, kdy nás postihly záplavy a povodně. Škody byly značné, v roce 2002 byla zničena všechna hřiště, velká část provozní budovy i další objekty. Při snaze získat prostředky přišel další šok. Bylo nám sděleno, že majetek není pojištěn, neboť poslední platba za pojištění byla zaplacena v roce 1998. Vedení se v tomto období obrátilo na řadu subjektů s žádostí o pomoc. Ta nakonec přišla od těch, od kterých by to člověk někdy vůbec nečekal.
Nemohu jmenovat všechny, ale velice rád zmíním alespoň některé instituce, od kterých přišla ta nejrychlejší pomoc – Úřad práce Litoměřice, ČMFS, KÚÚK, MF ČR. Bezprostředně po povodních 2002 byl odhad doby oprav 8 až 10 roků. Jsem rád, že se to nepotvrdilo a 30. listopadu 2003 byla uvedena do provozu nová automatická plynová kotelna a 3. února 2005 proběhla kolaudace areálu. Tím byl areál opraven cca z 80%.

A co klub po stránce sportovní?
Musím přiznat, že se nám za celé období nepodařila zpracovat taková koncepce klubu, kterou by se vedení, trenéři a další funkcionáři mohli řídit. Byli jsme kritizováni za to, že byla převedena dvě mužstva dorostu do VOŠ a SOŠ. Víme, že po sportovní stránce to bylo špatně, ale o mužstva se v té době staral pouze jeden trenér Jirka Hubáček. O finanční zajištění se nechtěl starat nikdo.

První mužstvo po 31 letech sestoupilo z divize do přeboru a loni se po pěti letech opět vrátilo. Tehdejší sestup byla naše strategická chyba, neboť k záchraně nám chyběl bod. Rovněž se potvrdily rozdílné názory na doplňování mužstva, tj. že na Podřipsku a okolí není možnost sehnat hráče s kvalitou hrát divizi a výše. Až teprve s příchodem bývalého hráče a dnes hlavního trenéra Václava Hrdličky se podařilo doplnit mužstvo tak, že jasně vyhrálo přebor. A současné páté místo v divizi ještě zcela neodpovídá možnostem týmu.

Zde musím poděkovat Vaškovi za jeho vztah k roudnickému klubu, neboť nejen že vede úspěšně naše hráče, ale značnou měrou se podílí na finančním zajištění.

Musím se také zmínit o systému financování mládeže, který jsme zavedli před třemi roky. Úhradu režijních nákladů za mládežnická mužstva zajišťuje vedení klubu prostřednictvím sesterské společnosti F.A. Pod Lipou, s.r.o. a finanční prostředky na vlastní provoz mužstev jsou zajišťovány prostřednictvím trenérů, vedoucích a rodičů. Model se zatím osvědčil.

Z fotbalu odcházíte?
Jsem připraven novému vedení v případě zájmu v rámci možností pomáhat. Je připravena dokumentace včetně stavebního povolení na projekt „Zkvalitnění a rozšíření ubytovací kapacity rekreačně sportovního centra Vědomice“ s kapacitou 84 lůžek, včetně kompletní rehabilitační linky, bazénu, saun, šaten apod. V současné době je řešen systém financování. Realizací projektu by došlo k zatraktivnění celého regionu a byl by vytvořen další kanál k částečnému samofinancování sportu. Rovněž je budován automatický zavlažovací systém na travnatá hřiště. Je nutné zakoupit nové sekačky na trávu a techniku na úklid sněhu z umělé trávy. Potřeb na rozsáhlý areál je mnoho, ale vše se musí řešit postupně na základě finančních možností.

Chtěl bych poděkovat všem spolupracovníkům, se kterými jsem během deseti let nejdéle pracoval, tj. pánům Betkovi, Řezníčkovi, Mannovi, Kalovi, Procházkovi a zejména potom Zdeňkovi Kašparovi, bez kterého by v Roudnici fotbal již nebyl, nebo byl v podstatě na jiné kvalitativní úrovni. Závěrem snad ještě jednu informaci. Když výkonný výbor v červenci 2000 klub přebíral, byl zadlužen částkou cca 31,5 mil. Kč a nevlastnil žádný majetek. V červenci 2010 odstupující VV předal novému vedení majetek ve vlastnictví klubu ve výši více než 27 mil.

Jsem přesvědčen, že několik dobrovolných funkcionářů v amatérských podmínkách odvedlo práci, za kterou se nemusí stydět. Neznám sportovní organizaci v širokém okolí, která by se mohla pochlubit takovým výsledkem jako fotbalový klub SK Roudnice.

Autor: Ladislav Pokorný
Převzato 14. 1. 2011 z litomericky.denik.cz