Dva góly nestačily. Asi jsem měl mít na hlavě klobouk...

Roudnice má zpátky kanonýra Laušmana, který jí pomohl vystřílet postup do divize. Zítra v Polepech mohou i jeho góly zatím druhého nováčka posunout už do čela soutěže.

Při testu v prvoligovém Ústí dal dva góly, nestačilo to. Na větší šanci marně čekal i v druholigovém Žižkově, byť si ho vybral sám trenér Pulpit. „Mám na to, ale potřebuju dostat větší šanci,“ žádá 20letý fotbalový talent.

Dokážete zaujmout trenéry, ale stejně to pořád nevychází. Proč?

Je to složitý. Nevím, co tomu ještě chybí. Možná že nemám tolik odehráno ve vyšších soutěžích. Přijde útočník, který má 150 startů v první lize a 30 gólů, a když si pak kouč vybírá, jestli tam má dát jeho, nebo mě, ukáže na ostřílenějšího konkurenta.

Takže se to dá zlomit jedině trpělivostí?

A tu jsem na Žižkově mít nechtěl. To radši dám pár gólů v Roudnici a ono se zase může něco stát. Když budu sedět na lavičce, tak mi to nijak nepomůže. Budu mít třeba 10 startů v 2. lize za půl roku, ale dohromady to bude 180 minut. To je k ničemu.

Na Žižkově jste měl zdatného konkurenta v Markovičovi, který se chytil.

Hrál se tam systém na jednoho útočníka a Markovičovi se dařilo, to by se dalo pochopit. Ale pak jsme hráli s Duklou, já jsem tam naskočil na 20 minut, dva střídající hráči zařídíme 2 góly a otočíme to na 2:1. Kouč nás pochválí, že jsme si řekli o základní sestavu, ale pak mě nepostaví ani do pohárového zápasu. Přednost dostal Mašek, který přišel měsíc po mně, a já hrál 6 minut. Už jsem nevěděl, co víc bych pro to ještě měl dělat. Zase dostalo přednost jméno.

V létě vás testovalo i prvoligové Ústí. Ale ani tam to nevyšlo.

Makal jsem na soustředění, pak přijde zápas s Viktorkou, porazíme je 4:1, dám dva góly a další připravím. Stejně to bylo málo. Koukal jsem jako vrána, když pak v televizi pan Habanec (kouč Ústí) říkal, že je super, že dávám góly, ale že na to nemám. Asi jsem měl dát pět gólů nebo ještě u toho mít na hlavě klobouk.

Je to o odvaze trenéra zariskovat?

Asi jo. Pan Pulpit mi šanci dal, že mě do kádru vzal. Ale pak je další odvaha dát mi větší prostor. Hrát 20 minut, to je málo.

Jak jste vůbec s impulzivním Pulpitem vyšel?

Já jsem už jednoho takového zažil, pana Bustu. Pulpit je podobný. Má takový trenérský styl, beru to tak. Extra mi to nevadilo, nemohlo mě to rozhodit. Snažil jsem se být v klidu, i když řval.


"Chci hrát o postup"

Cítíte zklamání, že jste zase zpátky v Roudnici?

Trošku jo. Mrzí mě to, ale jsem pořád mladý. Ještě se toho může stát tolik... neberu to, že bych už nikde nemohl hrát. Rozdíl mezí divizí a 2. ligou je jen v rychlosti a kondici, jinak je to stejný.

Třeba vaše kondice ještě na druhou ligu není dostatečná.

Potrénoval jsem jako blázen, byl dobře připravený. Ale ani jsem neměl šanci si to ověřit, když jsem nastoupil na 20 minut.

Zato v Roudnici jste hrál od začátku a hned jste dal 2 góly Děčínu.

To bylo příjemný. Dal jsem si takový menší cíl, nastřílet do konce podzimu 8 gólů. V průměru každý zápas jeden. Někdo může namítnout, že Děčín je slabý soupeř, ale my tam v poháru se Žižkovem vyhráli jen 3:2. Dneska už není slabých. Podívejte, jak se Sparta natrápila s Voticemi.

Roudnice je nováček divize, a přesto je v tabulce druhá a útočí na postup. Pomůžete jí s tím?

Chci hrát o postup. Když se podívám na naši lavičku, že tam sedí Radek Miřatský, který dal loni 20 gólů, tak si říkám, že na ČFL máme super tým.

Už před zkouškou v Ústí a angažmá na Žižkově jste váhal, jestli profesionální fotbal je pro vás správná cesta. Zkusíte to znovu, když se naskytne příležitost?

Když to nevyšlo poprvé, byl jsem zhrzený. Ale teď jsem viděl, že na to mám. Nebylo to tak, že bych nějak vyhořel. Ten rozdíl vůbec není velký. I když jsme hráli s Hradcem Králové, taky to nebyla žádná propast. A to je už ligový mančaft.

Takže prostě budete dál čekat na větší šanci?

Je to tak. Ale to by asi musel někde v lize trénovat pan Hrdlička (kouč Roudnice).


Autor: Ondřej Bičiště
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severní Čechy